Putin uznáním DLR a LLR a vysláním armády na Donbas Západ přehrál
Včerejší oznámení ruského prezidenta Vladimíra Putina o uznání nezávislosti Doněcké a Luhanské lidové republiky vyvolalo v ulicích Doněcka a Luhanska mohutné oslavy . Do ulic vyrazili lidé s ruskými a doněckými vlajkami, auta ozdobená prapory Ruska projížděla za troubení klaksonů ulicemi Doněcka a Luhanska a obyvatelé vítali kolony ruských jednotek, které se vydaly na pomoc Donbasu.
Na centrálním náměstí v Doněcku, kde byl projev ruského prezidenta vysílán v přímém přenosu, lidé propukli v jásot a začali odpalovat ohňostroje. Lidé skandovali „Rusko“ a vzájemně si blahopřáli. Poté začal slavnostní ohňostroj podbarvený ruskou hymnou a oslavy osvobození se tak jako v dalších částech Donbasu protáhly až do ranních hodin.
Vladimír Putin znovu ukázal, že strategicky je několik tahů před svými západními konkurenty. Plán Západu byl celkem průhledný, proto není divu, že ho ruští zpravodajci snadno odhalili. Kyjev měl v plánu za pomoci ukrajinské armády a západních speciálních sil obsadit Donbas a vyčistit tuto oblast od ruskojazyčného obyvatelstva. Uniklý plán, který počítal s pětidenní ofenzivou a nasazením raketového vojska, dělostřelectva a letectva i proti civilním cílům ztroskotal dříve, než ho mohl Kyjev se svými západními protektory plně uskutečnit.
Ihned po včerejším oznámení ruského prezidenta o uznání nezávislosti obou republik se vydaly do Donbasu ruské armádní jednotky, aby podpořily obranné linie domobrany, vzdorující čím dál intenzivnější palbě ukrajinské armády. Provokace spojená se zabíjením ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu a nutnou reakcí Ruska na tuto genocidu, Západu zjevně nevyšla. Tak jako na Krymu, Rusko západní stratégy předešlo a uznáním samostatnosti obou republik si připravilo půdu k legálnímu nasazení vojenských jednotek v Donbasu.
Dnes byl tento krok potvrzen i ruským parlamentem a tak na územích Donbasu, kde před osmi lety proběhla referenda o nezávislosti, kdy se přes 90 procent všech obyvatel Doněcké a Luhanské oblasti vyslovilo pro nezávislost na pučistech v Kyjevě, za vládl relativní mír. Kromě nich se vyslovili před osmi lety pro nezávislost i obyvatelé Kramatorsku, Slavjansku, a Mariupolu. Tam však byla lidová povstání ukrajinskou armádou potlačena.
Zvláště otřesné to bylo v Oděse, kde ukrajinská tajná služba spolu s nacisty z Pravého sektoru upálila na začátku května 2014 v Domě odborů v Oděse téměř stovku pokojných demonstrantů proti Majdanu. Právě tento pogrom definitivně rozhodl o tom, že s kyjevskou vládou podporovanou Washingtonem a Bruselem, nechce být dnes ruskojazyčné obyvatelstvo v jednom státě.
Zatímco Kramatorsk, Slavjansk, Charkov a Mariupol a další města východu Ukrajiny se ukrajinské armádě ubránit nedokázala, Doněck a Luhansk po úsilí domobrany tvořené převážně donbaskými horníky, bývalými policisty a vojáky podporovaných ruskými dobrovolníky, dokázala po více než rok trvajících bojích, kyjevskou armádu odrazit a zajistit po Minských dohodách zamrznutí celého konfliktu.
Po amerických volbách a nástupu Joe Bidena byl konflikt znovu rozmražen a intenzivní ostřelování území obou republik se dramaticky zvýšilo. V posledním týdnu už dosahovala intenzita útoků na Donbas úrovně před sedmi lety, kdy na předměstí Doněcku probíhaly tvrdé boje. Minulý týden se ukrajinská armáda znovu pokusila dobýt tak jako před sedmi lety Doněcké letiště a znovu byla odražena. Bylo jasné, že pokud by Rusko dnes nezasáhlo, došlo by ke genocidě civilního obyvatelstva a k etnickým čistkám, obrovských rozměrů. Proto se vlády DLR a LLR rozhodly evakuovat z Donbasu ty nejzranitelnější, jako jsou senioři, ženy a děti a odvést je do Ruska do Rostovské oblasti do bezpečí.
Muži většinou zůstali, aby bránili své domovy tak jako před osmi lety, kdy dokázali odrazit ukrajinskou armádu, která se dnes připravila i díky dodávkám nejmodernější západních zbraní a munice včetně té české, na odvetu. Tomu Putin svým včasným rozhodnutím uznat obě republiky a poslat vojska na Donbas zabránil.
Směšně působí snaha západní propagandy včetně té české srovnávat dnešní situaci se srpnem 1968. Je to přesně naopak. Zatímco v Praze v srpnu 1968 byla sovětská vojska obyvatelstvem odmítána a lidé proti nim demonstrovali, v ulicích Doněcka a Luhanska vidíme davy lidí, kteří dnes vítají ruskou armádu jako osvoboditele. Přesnější je tedy přirovnání s květnem 1945, kdy ruská armáda byla vítána jako osvoboditelé před nacistickým útlakem. Stejně tak to vnímají dnešní obyvatelé Doněcka a Luhanska.
Doufejme, že dnešní západní stratégové pochopí, že válka, kterou by chtěli vyprovokovat a která by byla přímým střetem s Ruskem, by neprospěla nikomu a v konečném důsledku ani těm, kteří Ukrajinu používají jen jako nástroj svých geopolitických a ekonomických plánů.
(Red – PA)
