Má prezident pravomoc odvolat Fialovu vládu?

Na demonstraci 28. září na byla iniciativou Česká republika na 1. místě vyhlášena petice za odvolání vlády a která odkazuje na článek 62 bod a) naší ústavy, který říká, že prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Proč iniciativa Česká republika na 1. místě věří, že prezident má skutečně pravomoc odvolat vládu?

Pohled do historie

Když se v letech 1918 – 1920 sepisovala naše 1. ústava, tak zakladatel našeho státu, Tomáš Garrigue Masaryk, pro její tvorbu použil principy amerického prezidentského systému a francouzského parlamentního systému. Udělal to proto, protože už tehdy věděl, že jsou lidé ve vysokých státních funkcích prolezlí korupcí, klientelismem a různými pletichami. Právě proto nechal do ústavy zakomponovat pojistky mezi prezidentem a parlamentem.

Ústava

Ve státě máme tři moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní. A teď pojďme k ústavě. V ústavě je napsáno, že prezident je součástí moci výkonné. Ústava popisuje některé věci detailněji, například přesný popis způsobu volby prezidenta a některé velmi stroze, bez detailního rozvedení.

Stroze například konstatuje, že prezident republiky je hlavou státu, že je volen v přímých volbách a že prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

Například v naší první ústavě z roku 1920 bylo za touto větou výslovně napsáno, že za něj odpovídá vláda. Nutno podotknout, že v letech 1918 – 1920 existovala jen kratší, prozatimní ústavní listina. Plná ústava byla v platnosti až od roku 1920.

Ústavní soud 

Ústavní soud je nejvyšší instance, která vykládá ústavu, takže vyloží i celý smysl těchto krátkých vět. Vyloží, jestli je krátká věta navázaná na nějaký jiný článek ústavy a platí jen v souvislosti s tímto článkem, nebo jestli má „absolutní platnost“ a platí přímo to, co je v ní napsáno.

Náš prezident je volen přímo občany, komu je tedy morálně a fakticky odpovědný? 

Na to je důležité odpovědět právě teď, když se právě nacházíme ve velmi nebezpečné situaci, kdy je svobodná vůle občanů projevená ve volbách dána v šanc státním institucím, které jsou sice zakotveny v ústavě a mají poctivě fungovat, ale ve skutečnosti jsou tyto instituce nesvobodné a jsou pod vlivem zájmových skupin z Česka a hlavně ze zahraničí. Těmito institucemi jsou například politické strany, parlament a vláda, ale například také veřejnoprávní Česká televize je státní instituce. Funkcionáři těchto institucí jsou provázáni i se zahraničními neziskovými organizacemi, které u nás oficiálně i neoficiálně působí.  

Pak tu máme soukromá média, lobbisty a další vlivové skupiny.

Vzhledem k tomu, že práci českých ústavních institucí fakticky ovládají síly jdoucí proti republice, jsou volební hlasy občanů po volbách vydány napospas těmto silám a občané ČR se reálně stali rukojmími těchto sil v orgánech svého státu. Proto, pokud bude Prezident v otázce odvolání vlády postupovat podle úzkého výkladu ústavy, tedy přes vyslovení nedůvěry vládě v parlamentu, vydává těmto protistátním silám v šanc důvěru občanů v prezidenta, kterou mu občané svobodně projevili v přímé volbě.

Co nám říká ústava o slibu prezidenta?

Článek 59 ústavy obsahuje slib prezidenta a ten zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.”

K tomu, že má prezident pravomoc odvolat okamžitě vládu dle článku 62 bodu a) se přiklání nejen významný ústavní právník Jan Kudrna, ale i sám prezident Miloš Zeman. Kdyby tak neučinil, mohlo by být jeho jednání považováno dokonce za velezradu, protože vláda premiéra Petra Fialy již od svého vzniku koná kroky jdoucí přímo proti svrchovanosti a celistvosti naší republiky a to by pan prezident neměl dovolit, protože by pak jeho jednání mohlo být považováno za velezradu, protože velezradou se dle článku 65 bodu 2 naší ústavy rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Prezident sice nemůže odvolat vládu, pokud by to výklad ústavy nedovoloval, protože jeho čin by znamenal hrubé porušení ústavy, ústavního pořádku a demokratického řádu. Protože vláda jedná proti svrchovanosti a celistvosti republiky,  má na její odvolání dle článku 62 bodu a) plné právo, bez ohledu na takzvané ústavní zvyklosti.

Ústavní zvyklosti

Jak postupují ústavní soudci a právníci při správném výkladu naší ústavy? Takzvané ústavní zvyklosti mají v ústavním státě velký význam právě tím, že komponují ústavu do funkčního celku a zaplňují prostor mezi strohým vyjádřením ústavních principů a institucí a rozličných ústavních situací. 

Jaká je ústavní zvyklost týkající se bodu zmiňovaného článku 62 naší ústavy? Vraťme se společně do minulosti. V roce 2000 byl stejný Článek tedy 62 ale jen jiný bod, bod k), který je věnován jmenování členů Bankovní rady České národní banky, použit v situaci, kdy tehdejší prezident Václav Havel jmenoval bez souhlasu vlády členy bankovní rady. Jak na to tehdy reagoval ve svém nálezu ústavní soud?  Ústavní soud konstatoval, že “i v demokratickém právním státě a při parlamentní formě vlády, může být vyloučení vládní kontrasignace, tedy spolupodpisu prezidenta vládou vyhovujícím opatřením tam, kde zvláštní důvody opravňují ochranu instituce, jež má být dle Ústavy v hlavních směrech své činnosti nezávislá na vládě, neboť právo spolupodpisu by umožňovalo vládě přinejmenším rozhodovat v tomto případě o personálním složení Bankovní rady. Za těchto okolností je jmenovací právo prováděné nadstranickým prezidentem sice po konzultacích, avšak bez přímé vazby na souhlas vlády složené z představitelů jedné nebo více politických stran, součástí záruk nezávislosti ČNB.” 

Tímto Ústavní soud podal částečný výklad ve prospěch případu současné petice iniciativy Česká republika na 1. místě, která podle stejného článku ústavy vyzývá pana prezidenta k odvolání vlády, protože článek 62 již v minulosti v souvislosti s případem jmenování bankovní rady vyjádřil právo prezidenta republiky jmenovat bez kontrasignace všechny členy Bankovní rady a toto právo bylo respektováno a praktikováno od roku 1993 nepřetržitě až do debat o novele zákona o ČNB v roce 2000. Tato interpretace byla takto potvrzována i s postupně se vyvíjející ústavní zvyklostí.

Slib vládních činitelů

Pro úplnost si také připomeňme, co slibuje každý člen vlády při svém uvedení do úřadu. Slib člena vlády zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“ 

Jenže to, co se nám tu právě děje, je zneužívání pravomocí vládních činitelů svěřených jim ústavou. V naší ústavě se také praví, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.  Jenže co když jsme právě svědky psychického násilí na poslance, soudce, ministry i prezidenta? 

Vláda jde proti občanům

Z kroků vlády Petra Fialy je naprosto jasné, že nejedná v zájmu občanů, ale cizích mocností. Že jeho vláda je podřízena tlaku Washingtonu, Bruselu a nadnárodním finančním silám, které jsou sdruženy v institucích jako je Davos Group, Bilderberg, Open Society Fund či Aspen Institute. Vláda premiéra Petra Fialy nechává českou republiku podléhat tlakům nadnárodních finančních skupin, které ovládají naše podniky přes hedgeové fondy jako jsou BlackRock, State Street, Vanguard a další.

A jak je možné, že jsme to mohli dopustit?

Hlavně díky významné změně, kterou byla tzv. euronovela Ústavy z 18. října 2001. Díky ní byl do naší ústavy doplněn článek 10 a) který říká, že mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci, nebo instituci. Tím jsme začali ztrácet svou suverenitu, kterou je potřeba navrátit zpět a to je jedním z hlavních bodů plánu Česká republika na 1. místě. Proto tato iniciativa vznikla. Je totiž na čase, abychom zvláště v této nelehké době, kdy přichází ekonomická a energetická krize obrovských rozměrů, ochránili naše národní zájmy.