Jak církev manipuluje volby

V posledních dnech jsme svědky vyjádření církevního hodnostářů ohledně volby prezidenta a jejich doporučení koho volit či nevolit. Kněz Tomáš Halík vyzývá Ježíše, aby se stal prezidentem generál Petr Pavel.

Již minulou neděli v Rokytnici místní kněz Jan Krbec s přáním požehnané neděle prohlásil: „Sto devadesát devět lidí tady v Rokytnici volilo Andreje Babiše. Doufám, že tady nikdo z nich nesedí. Pokud ano, nehlaste se, nebo vám ublížím. Prosím vás, ve druhém kole běžte opět k volbám a volte demokratického, ne populistického kandidáta.“

Katolický kněz, administrátor ve farnosti Lechovice u Znojma. Marek Vácha napsal na svůj blog: „Budu volit generála Pavla, který je kandidátem otevřené společnosti a demokracie. Máme šanci, aby se od 8. března 2023 stal prezidentský úřad znovu místem důstojnosti a respektování zákonů, a nikoli místem morální pustoty a duchovní prázdnoty, kterým je dnes. Dlužíme to sobě i svým dětem. Volte západ a nikoli východ, volte řád a nikoli chaos, volte demokracii a nikoli populismus, volte kandidáta, který bude stát a nikoli zaklekávat, volte kandidáta podporovaného občanskou společností a nikoli kandidáta podporovaného současnou hradní lůzou. Volte generála Pavla.“

Andreje Babiše volilo téměř dva miliony voličů. Čím jsou tedy tito voliči podle kněze Marka Váchy, když ne občanskou společností ?

Církev by se podle zákona neměla vměšovat do politiky

Zákon, který upravuje podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností říká, že „vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž učení nebo činnost sleduje porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména pokud  popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení.“

Kanonické právo (náboženské právo katolických, pravoslavných a anglikánských církví, které jsou jeho tvůrkyněmi) říká:

Kánon 287/2 – „duchovní ať nemají činnou účast v politických stranách a ve vedení odborových svazů, leč by to podle úsudku kompetentní církevní autority si žádala obrana práv církve nebo pomoc společnému dobru.“

Církev by se tedy rozhodně neměla plést do politických záležitostí a už vůbec ne tím, že doporučuje nebo odrazuje od volby jakéhokoliv kandidáta v době, kdy v druhém kole prezidentských voleb rozhodne s největší pravděpodobností množina občanů, kteří běžně k volbám nechodí, mezi které se řadí i ti, kteří nevěří v moc světskou.

Do jaké míry prezidenští kandidáti oslovují své voliče svým vztahem k bohu a církvi z pohnutek čistých, nebo díky doporučení jejich marketingových expertů je otázkou jejich svědomí.